Mile damy,

asi bych mela napsat, jak jsem se k hubnuti se STOBem vlastne dostala. Uz nekolik let jsem citila, ze moje vaha a telesne proporce nejsou uplne idealni, nicmene se mi pak narodil syn, tak jsem hubnuti odlozila na dobu, az trochu povyroste. Vzdyt duse je preci dulezitejsi, ne?

Kdyz jsem kolem poslednich vanoc zacala pripominat spravne pripraveny pudink krizeny s moucnym cervem a ma vaha se dostala na 78kg/163 cm, manzelovy obcasne poznamky o rozmerech meho pozadi, ktere jsem do te doby vnimala jako laskyplny folklor, mi najednou zacaly vrtat hlavou. "Vzdyt ja preci nejsem tak tlusta!", myslela jsem si houzevnate "Ale jsi, uz ti jsou zase tesne dalsi kalhoty a sukne z leta jsi musela zabalit a dat do sklepa", odpovedel slaboucky hlas meho druheho ja. Sice jsem pak dve kila zhubla, ale o nejakem prijemnem pocitu z vlastniho tela nemohlo byt reci.

Proto jsem se ani nebranila, kdyz mi manzel na zacatku ledna navrhl zkusit kurz STOBu, o kterem jsem vedela z doslechu uz nekolik let. Po prvni lekci jsem se do hubnuti vrhla s velkou vervou. Manzel byl mym aktivnim postojem potesen, v prvotnim nadseni mi slibil, ze za kazde zhubnute kilo mi dopreje jako bonus masaz systemem 1.kilo - masaz 1x 14 dni, 2. kilo - masaz 1x tydne, treti kilo mi melo vynest masaz dokonce 2x tydne, atd. Protoze tento druh relaxace miluju a uz pri pouhem drbani zad ucuravam blahem, s radosti jsem souhlasila.

Realita byla nakonec trosku jina - po skonceni kurzu mam o 5.5 kilo mene a o masazi 4x tydne si muzu nechat jen zdat, ale manzelovi to nezazlivam, protoze pracuje na smeny a je mi ho lito uz pri pomysleni, ze by me jednou take musel masirovat i 15x tydne :)

Ostatne manzel vzal svoji roli vrchniho podporovatele jinak velice vazne a behem zapisovaci doby mi pripominal, ze si mam sve jidlo zvazit, na navsteve u jeho rodicu mi pomahal se krotit a fakt, ze je mu uplne jedno, co uvarim nebo zda vubec neco uvarim, mi neskonale pomohl.

Hodne me prekvapilo, kdyz se do procesu premeny meho zivotniho stylu necekane zapojil i muj triapullety syn. Od te doby, co ochutnal smakouna, mi ho vytrvale krade z lednicky a musim ho pred nim schovavat do spodni prihradky. Kdyz jsem v obchode uvazovala, zda koupime jeho oblibene parecky, tak se chvili zamyslel a pak prohlasil: "To nemuzem, byli bysme tlusty!" Navic pokazde, kdyz jdeme kolem McDonaldu, hlasite hlasi: "Tady maji to nezdravy jidlo", coz nic nemeni na faktu, ze nejakou tou, v tuku dukladne vymachanou, chutovkou nikdy nepohrdne. Tak jen doufam, ze moje hubnuti nezpusobi jeho dusicce celozivotni trauma :)

To je v kostce postoj me nejuzsi rodiny, pristup sestry a rodicu uz sice tak idealni neni, ale bohate mi staci podpora manzela a patri mu za to muj obrovsky dik.

Jak jste na tom vy s podporou vasich nejblizsich? Vase komentare me zajimaji, tak piste, co vam zrovna prijde k tematu na mysl.


Vase 
Muflonice / Bara

P.S.: opet se omlouvam za absenci diakritiky, v praci nedisponujeme ceskou klavesnici